Co císař netušil…

27.11.2011 22:55, zobrazeno 142x | Zpět na přehled Pracovní listy ke stažení

• Stáhnout všechny listy (co-cisar-netusil.zip)
• co-cisar-netusil.doc

List stáhnete kliknutím na daný odkaz. Pokud se Vám nedaří soubor uložit, zkuste na odkaz kliknout pravým tlačítkem myši a zvolit Uložit cíl jako.... Dále postupujte dle návodu prohlížeče. Pokud si nevíte rady, nebo máte připomínky, napište nám.

Boj o pomníky císaře Josefa II. habsburského v pohraničí Čech a Moravy na konci 19. století a za první republiky

Anotace

Tato lekce rozvíjí první nosnou myšlenku projektu „Kdo je tady doma? Aneb Nikdy jsme v Česku nežili a ani nebudeme žít sami.“ Tato lekce umožňuje položit si následující pracovní otázky:

Jaká je funkce soch na veřejných místech?

Kdo má právo takovou sochu postavit (resp. objednat)?

Kdy, pokud vůbec, lze pomník přemístit nebo odstranit?

Klíčová slova:

Josef II, Nacionalismus, Osvícenství, Reformy

Úvod Na konci 19. století byly již oba národy, Češi a Němci ve své moderní podobě v podstatě vytvořeny. Temnější součást nacionalismu, totiž vymezování se vůči „těm druhým“ prostředky málokdy férovými, se však v této době zintenzivnila. Svědčí o tom i následující příběh. Pracovní text V osmdesátých letech 19. století bylo v jazykově německých regionech Čech vztyčeno několik desítek soch císaře Josefa II. Bylo jich tolik, že severní Čechy začaly být dokonce nazývány Josefovou zemí. Bezprostředním podnětem bylo jubileum dvou nejpřevratnějších Josefových reforem z roku 1781: sto let od vydání císařových patentů o zrušení nevolnictví a o náboženské toleranci. Výskyt těchto pomníků nejen velmi přesně vyznačuje, kudy vedla v Čechách národnostní hranice, ale pohled na mapu Josefových statuí, které se nacházely v nejhojnějším počtu v průmyslových oblastech českého severu a severozápadu, svědčí též o tom, že těmito plastikami demonstrovalo svůj světonázor zejména měšťanské a protiklerikální publikum, zatímco v oblastech spíše zemědělských a tradičně katolických se Josef II. takové obliby zdaleka nedočkal. Vyplývá z toho, že čeští Němci jakožto objednavatelé Josefových pomníků nejenže netvořili homogenní politickou a sociální masu, ale také že ono proklamované dvojí výročí bylo převážně záminkou a hlavní důvod adorace osvícenského Habsburka byl jiný. Císař Josef II. byl živou postavou lidové tradice 19. století; v duchu naivního monarchismu byla zdůrazňována jeho spravedlnost, štědrost a vlídnost, prostota. Tento obraz se nyní radikálně změnil. Přihlášení se k Josefu II. sice nadále umožňovalo setrvat na bezpečné půdě loajality k monarchii, jeho prostřednictvím se ale projevoval velmi svérázný odstín loajality, opoziční vůči konzervativní politice Vídně a katolické církvi. Na prvém místě sloužily teď jeho pomníky agitaci nacionální. Vlna Josefových soch přichází do doby krátce po vydání Stremayrových jazykových nařízení (vydána v dubnu 1880, ve styku úřadů se stranami zrovnoprávňovala češtinu a němčinu), která čeští Němci pochopili jako ústupek Čechům. Jedině němčina je oprávněna být státní a úřední řečí celé velké říše, prohlásil roku 1881 při odhalení sochy v Úštěku JUDr. Böhm v narážce na Josefova opatření, vedoucí k prosazení němčiny jako státního jazyka. Josef byl dokonce vzýván jako světec moderního nacionalismu: Svatý Josefe II., pros za svůj utiskovaný německý národ, stálo v telegramu studentského spolku Lese- und Redehalle, zaslaném u příležitosti odhalení Josefova pomníku do Velké Černoce u Žatce. Centralista Josef II. byl v této situaci paradoxně předurčen, aby se stal patronem odstředivých snah a současně také politického liberalismu. Českými Němci „zprivatizovaný“ Josef plnil tak velmi podobnou roli jako na české straně Jan Hus. […] Německé manifestace při odhalování pomníků v osmdesátých letech Čechům Josefa přirozeně znechutily. Projevilo se to zřetelně po první světové válce, kdy k obecně nařízené likvidaci pomníků habsburské rodiny přistoupila v případě císaře Josefa navíc národnostní nechuť. Spontánně strhávali Josefovy sochy čeští vojáci vracející se z fronty (Ústí nad Labem, Česká Lípa, Cheb); německé městské rady i obyvatelstvo své pomníky bránily. V České Lípě došlo například kvůli v květnu 1919 přemístěnému Josefovi ke skutečné vzpouře a v listopadu 1920 byl za vyzvánění zvonů znovu postaven na své místo. K dramatickým bojům o Josefovy pomníky došlo také v Teplicích a v Chebu. Tyto události se staly předmětem parlamentních interpelací i oboustranných útoků v tisku – Němci obviňovali vládu, že z německé menšiny dělá občany druhého řádu, především však zdůrazňovali, že neumí zabránit spontánním akcím. Výsledkem však byl nanejvýš odklad pomníkového odsunu o několik let, jako na chebském náměstí, kde znovupostavený císař „přežil“ do roku 1923, aby se nakonec přece jen musel stěhovat na dvůr chebského muzea. Teprve po roce 1989 se řada Josefových pomníků vrátila, některé i na své původní místo. […] Jsou spíše připomínkou starých časů, někde se možná vynoří i vzpomínka na legendu o dobrotivém selském císaři, důvěrně známém z Babičky. Císař Josef II. je pro mnohá města prostě Habsburkem, jehož socha je „po ruce“. A jako takový už nereprezentuje své reformy, ba ani sám sebe, ale daleko spíše pocit neurčité nostalgie. Zdeněk Hojda: Josefova země aneb Jak císař Josef II. rozdělil Čechy a Němce. IN: Dějiny a současnost 2/2011. s. 12. Kráceno. Metodická část Návrh průběhu vyučovací hodiny

• Vyzvěte žáky, aby si vzpomněli na sochy v jejich okolí, na ty, kolem kterých chodí do školy, u kterých se scházejí atd. Na jakých místech bývají? Kdo je na nich zobrazen? Zeptejte se jich, zda někdy pomysleli na to, proč tam jsou? Zeptejte se žáků, zda si vzpomenou na jakékoli informace o císaři Josefu II. Habsburském. /5 min/
• Vyzvěte žáky, aby přečetli pracovní text. Ujistěte se, že porozuměli příběhu – například otázkami: /10 min/
  • Jaké důvody pro odhalování soch Josefa II. měli podle článku Němci?
  • Jaké důvody měli Češi pro strhávání a přemísťování Josefových soch po roce 1918?
• Rozdělte žáky do malých pracovních skupin a vyzvěte je, aby předdiskutovali následující otázky: /10 min/
  • Jaká je (nebo by měla být) funkce soch na veřejných místech?
  • Kdo má (nebo by podle vás měl mít) právo takové sochy stavět (resp. objednávat)? Kdo o tom rozhoduje? Kdo se k tomu může vyjadřovat?
  • Kdy, pokud vůbec, lze pomník přemístit nebo odstranit?
• Diskuse v plénu na stejná témata (mělo by platit: mluví jeden; vysvětluje svá stanoviska; drží se tématu; neužívá řečnické fauly nebo podobná pravidla diskuse v plénu) /15 min/
• Vyzvěte žáky, aby si do svých deníků: /5 min/
  • 2-3 větami (resp. souvětími) zestručnili klíčová sdělení pracovního textu
  • Poznamenali jakékoli cenné postřehy z diskuse.

Ukotvení v kurikulu RVP G / dějepis: Očekávaný výstup: Osvícenství, revoluce a idea svobody, modernizace společnosti: žák vysvětlí emancipační hnutí národů […]; vymezí místo utváření českého novodobého národa v tomto procesu, včetně jeho specifických rysů.
Učivo: utváření novodobých národních společností (české, slovenské, německé, italské) Zpět na přehled | Nahoru